zpět

Doporučení pro správný kontakt s lidmi se zrakovým postižením

Při setkání s nevidomým člověk upadají mnohdy někteří lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních přijměte několik užitečných rad.

Kontakt a komunikace
Při komunikaci s nevidomým lze bez obav použít slov: vidět, kouknout se, mrknout, prohlédnout si. Tato slova používají nevidomí k vyjádření způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se.
Velmi nepříjemně působí, projednáváte-li záležitosti nevidomého s jeho průvodcem a ne s ním samým. Věty typu: „Paní, chce si pán sednout?“ jsou nevhodné.
Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. Vyvarujte se projevům soucitu - o ten dnešní nevidomí nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách.
Nabídnete-li nevidomému pomoc a Vaše milá nabídka je odmítnuta, nebuďte roztrpčení, někteří nevidomí dávají přednost vlastní samostatnosti před nabízenou pomocí. Jiná situace pro ně nastává při nečekaných změnách (četné překážky na chodníku, silný provoz apod.), kdy Vaši pomoc uvítají.
Podání ruky na pozdrav nahrazuje vizuální kontakt. Při setkání stačí oznámit: „Podávám Vám ruku.“ Důležité je udržovat oční kontakt, protože nevidomí obvykle poznají, pokud odvracíte tvář.
Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než Vy, a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.
Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud Vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí pochopitelně nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte.
Nikdy neříkejte ukazujíce prstem směr: „Židle je tady“ nebo „Stůl je tam“ nebo „Támhle u zdi je to či ono“. Řekněte spíše: „Stolek je asi metr před Vámi.“ Popř. můžete na předmět lehce ťuknout rukou, aby ho nevidomý poznal po zvuku. Pokud se jedná o věci, vhodné jsou informace typu: Váš kabát Vdávám na první háček zleva od dveří.“
 
Chůze (v prostoru) a doprovod
Zeptejte se nevidomého vždy předem, přeje-li si Vaši pomoc. Nikdy ho „netahejte“ bez zeptání a ohlášení se např. na druhou stranu ulice. Může se stát, že nevidomý vůbec nechce přecházet, ale pouze čeká na MHD.
Netahejte nikdy nevidomého za ruku ani ho nestrkejte před sebou. Takový pohyb je obtížný a nejistý. Nechte ho, ať se Vás chytí nad loktem za paži. Není pak nutné říkat: „Nyní zahneme vlevo, vpravo…“ Nevidomý tento pohyb vycítí. Upozorňujte však na případné překážky (obrubník apod.) Při procházení dveřmi nebo úzkým prostorem jde průvodce první.
Na chodníku a schodišti upozorněte na směr: „Chodník nahoru.“ „Pozor schody dolů, zábradlí je po Vaší pravici.“ Není zcela nutné udat přesný počet schodů, stačí oznámit poslední schod. Nevidomí také konec schodiště ucítí holí.
Dveře místností by měli být buď zcela zavřené, nebo zcela otevřené. Skříně a zásuvky mají být vždy zavřené, protože pootevřené se mohou stát nečekanou a nebezpečnou překážkou, stejně tak nenechávejte nikde povalovat hračky, kbelíky, nádoby apod. v místech kudy nevidomý prochází.
Je třeba, aby každá věc měla pro nevidomého své přesné místo, udrží si tak přehled a pořádek. Předměty vracejte na původní místo. Pokud si nejste jisti, zeptejte se nevidomého, nebo ho nechte, ať věc sám uloží.
 
Doprava
Nevidomý, který chodí samostatně, ví, jak cestovat tramvají, vlakem nebo autobusem. Postačí, když nevidomého při vystupování nebo nastupování dovedete ke dveřím a na držadla mu položíte volnou ruku. S ostatním si již poradí.
Pokud chcete nabídnou nevidomému místo k sezení, ukažte mu sedadlo, ale ponechte na něm bez naléhání, zda si chce sednout nebo ne. Položte mu ruku na opěradlo: „Zde je židle, toto je opěradlo.“
Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.
Nevidomý člověk s vodícím psem má přístup do různých zařízení. Na vodícího psa nevolejte, nemlaskejte, nehlaďte ho, nekrmte ani na něj nemluvte bez vědomí majitele.
 
Nakupování
Pokud pomáháte nevidomému při nákupu a on si potřebuje vybrat z nabídky, dávejte mu zboží do ruky, aby si udělal představu, a popište mu barvu, vzor, tvar, kvalitu apod. Můžete mu sdělit i svůj názor: „Pokud můžu říci za sebe, tato barva Vám nesluší.“ Při placení můžete podotknou sami, jakou bankovkou nevidomý platí, např.: „Dáváte 500 Kč.“, protože i přes to, že nevidomý zpravidla ví, čím platí, omyl se může stát.
 
Pomoc na toaletě
Pokud Vás nevidomý požádá o pomoc při hledání toalety, jednejte taktně, ale přirozeně. Můžete požádat o pomoc personál, např. v situaci, kdy jste jiného pohlaví, nebo vejděte společně na WC a nevidomému sdělte, o jaký typ zařízení se jedná (pisoár, kabina), ukažte mu, kde je papír a splachování. Také mu pomožte nalézt umyvadlo a ručník a je-li to třeba, neváhejte ho upozornit: „Ručník je velice špinavý, raději použijte sušák“.
 
Čtení, korespondence
Choulostivou záležitostí je čtení osobních dopisů nebo finančních dokladů. Zde je diskrétnost naprostou nutností. Podívejte se nejprve po údaji o odesilatelovi, např. podpis, aby si nevidomý mohl rozmyslet, zda nechce přečíst dopis někým jiným. Čtěte nahlas a pomalu . Vždy čtěte vše, nesdělujte jen obsah dopisu. To samé platí u novin a časopisů, nevybírejte titulky podle sebe. Neříkejte: „To je jenom reklama.“ Popište o jakou reklamu jde. Zdržte se osobních komentářů na adresu pisatele a nevyrušujte četbu výkřiky a poznámkami.
 
 

zpět


Naši činnost podporují:


© TyfloCentrum Praha, o.p.s., 2010